Texty a fotografie byly vypracovány pro Krumvířský zpravodaj v roce 2007. Přáním členek Spolku PRO MUZEUM je vybudovat místní vycházkovou trasu kolem těchto ojedinělých památek.  

Kříže kolem krumvířských cest

 Mluva kříže

            Velmi často se v našem prostředí setkáváme s křížem. Je to zvláštní znamení. Je jich kolem nás tolik, že už je ani moc nevnímáme. Je to popravčí nástroj – šibenice starověku. Ani křesťané jej neměli jako svůj znak od počátku. Jejich znamením byla původně ryba. V řečtině ichtis. Písmena, která v krypto-gramu a v českém překladu znamenala : Ježíš Kristus, Boží Syn, Spasitel. I dnes tento starý znak prochází svou renezancí.

            Když se křesťané o pár století později odvážili dát si do svého erbu kříž, nebyl pro ně znamením pesimismu, smutku a smrti. Vždyť Ježíš přinesl radostnou zvěst, podloženou jeho vzkříšením. Kříž se stal znamením lásky, která musí být duší křesťanství. I Kristus, který s lidstvem solidárně vstupuje do utrpení a smrti, aby nám řekl, že je z těchto skutečností východisko, komentuje svůj kříž slovy: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“

            Kříž může být i znamením odporu. V minulém režimu jej nosil viditelně kdekdo, aniž by věřil v Boha. Kříž je módní i dnes, např. u populárních osobností. Každý ale asi ví, proč ho nosí a má v tom svobodu.

            Když pomineme hřbitovy, kde se to kříži hemží, setkáváme se i v každé dnešní obci s několika kříži na různých místech, která jsou vždy nějakou připomínkou. Někde stojí takový kříž uprostřed polí, protože tam třeba kdysi spadl sedlák z fůry a zabil se. V moderní době křížky s podobným připomenutím tragédie lemují naše silnice. Jindy nám kříž třeba u polní cesty připomíná, že tam byla křižovatka cest a naši zbožní předkové vycházeli na cesty se znamením a ve znamení kříže. Ve středověku byly v kurzu tzv. smírčí kříže, vytesané do kamene na znamení pokání za spáchané zlo. Ať už byl motiv postavení kříže jakýkoliv, zasluhuje naši úctu k historii i k našim předkům, neboť i my pokračujeme v jejich životech. Kromě toho jsou tyto kříže zaznamenány ve vojenských a často i turistických mapách a jsou proto chráněny nejen jako památky, ale i z těchto důvodů. Zasluhují tedy od každé generace ochranu a obnovu po mnoha stránkách. Měly by být chápány jakou součást historického, hmotného i duchovního bohatství každé obce.

                                                                                                          František Trtílek

Tak jak je patrné z plánku, v krumvířském katastru se nacházelo původně jedenáct křížů. V současné době jich můžete nalézt celkem devět. Dva z nich, oba dřevěné, již nejsou na svých místech- velký dřevěný kříž – původně na levé straně čelní stěny kostela a vyřezávaný dřevěný kříž u bývalého státního statku.

Tento je nyní umístěn v klobouckém muzeu.

 Všechny tyto památky jsou zachyceny na dobových fotografiích a je velmi zajímavé, porovnat i okolí tehdy a dnes. Tam, kde stojí kříž původně osamocen v krajině, jsou třeba nyní kolem něj vzrostlé stromy, jiné stavby apod. Dnes vám pro zajímavost přinášíme různou dokumentaci. Některé kříže v původním prostředí, současné fotografie  od Věry Colledani a kresby uhlem od pana Václava Demely.

Informace, které jsou u jednotlivých památek, pochází ze zachovalých archivních materiálů, které shromáždil ve čtyřicátých a padesátých letech tehdejší farář Miloš Indra.

Začněme tedy podle plánku, který zhotovil v roce 1941 pan Antonín Fajtl.

Číslem 1 je označena socha sv. Anny u kostela z roku 1915, na které je nápis: Svatá Anno, pros za nás nyní i po všechen čas, by národové žili v míru, měli v Boha pravou víru. Panno Marie pros za svůj lid by nám Bůh navrátil toužebný klid, odvrátil válku, drahotu, mor hlad, dal vlasti pokoj – milý nám poklad. Postavěno ve válečném roce 1915.

 Číslo 2 – kříž u kostela na pravé straně s nápisem: Tento kříž postavili ke cti a chvále Boží manželé Bartoloměj a Marie Čejkovi L.P. 1872. Obnoven v roce 1900.

Číslo 3 a 4 – původně stály každý na jedné straně silnice. Po dokončení stavby nové vozovky jsou oba na levé straně směrem na Klobouky.

Číslo 3 – nápis : Na památku roku Cyrilo-mětodějského 1885. Postavit jej dal Jan Šebesta, rolník. Podnětem prý bylo poranění syna v „kříži“. Tento kříž byl svalen větrem v roce 1954, původní kovový kříž byl nahrazen mramorovým. V roce 1955 jej neznámí pachatelé povalili a v roce 1956 jej pan Pavel Červinka z Krumvíře v dílně v Kloboukách opravil a postavil. Podle záznamů nezůstal dlouho útokům ušetřen a v roce 1961 byl vrch s křížem rozbit.

Číslo 4 – zbudoval František Kratochvíl, rolník z č. 34. Důvod je patrný z nápisu : Já jsem vzkříšení a život, kdo věří ve mne, byť pak umřel, živ bude. K věčné upomínce padlých synů Gabriela a Jakuba Kratochvílových věnuje otec František Kratochvíl

Číslo 5 -  Na památku sv. misií konaných v Krumvíři r. 1911 kněžími koleje redemptoristické z Prahy vdr. P. Frant. Polepilem a P. Leonem Slaninou postaviti dali ke cti a chvále Boží manželé Cyril a Rosalie Šebestovi z Krumvíře.     Pamatuj, že máš toliko jednu duši a proto hleď, abys ji spasil!

 Číslo 6 – původně u Burešového (nyní Němečkového) směrem na Bohumilice, ale již několik let je přeložen   o několik metrů dál na rozhraní domů Kučerových a paní Němečkové . Stojí na něm nápis : Tento svatý kříž ke cti a chvále Boží a k upomínce na milého syna Bartoloměje, který dne 3./8.1916 čestně padl v 22. roce věku svého na severním bojišti u Merinu věnovali manželé Jan a Marie Peterkovi L.P. 1917

Dobrý boj jsem bojoval, mladý život dokonal. Hrob můj v dálné cizině. Kdo tam na mně vzpomene? Zde křesťane prodli, za vojíny se pomodli.

Tento kříž byl ve frontě rozbitý a bratři padlého postavili nový.

Číslo 7  - kameno-železný kříž nad bývalou cihelnou (keramičkou) směrem na Násedlovice dali postavil manželé Šebestovi v roce 1881. V roce 1920 byl povalen a poté znovu opraven.

Nápis : Ke cti a chvále Boží věnován tento kříž od manželů Jana a Anny Šebestových z Krumvíře 1881.

 Číslo 8 –pomník obětem I. svět. války u školy s bustou T.G.Masaryka. Pomník vytvořil skalický sochař Kocourek, autorem busty je krumvířský rodák Martin Polák ( viz Rodáci)

 Číslo 9 – kříž u školky s nápisem : Nechte maličkých přijíti ke mně a nebraňte jim, neboť takových jest království nebeské.

Ku cti a chvále Boží na památku světové války dali postaviti manželé Martin a Josefa Konečných r. 1918.

 Číslo 10 – za Krumvířem u bývalého státního statku - zde stával velký dřevěný vyřezávaný kříž. V roce 1951 jej podle skutečnosti rozkreslil Josef Matula. Nyní je tento kříž v muzeu v Kloboukách.

 Číslo 11 – kříž na pravé straně hlavní silnice směrem na Hodonín u Líznarového

s nápisem : K věčné paměti na svého syna a bratra Bartoloměje Charváta padlého na italském bojišti na hoře Passubio, dne 17. října 1916 v stáří 24 let. Mezi svaté mučedníky, zařaď padlé bojovníky. (na fotografii v pozadí je budova bývalého nádraží- nestály zde žádné domy, nyní vzrostlé kaštany jsou teprve zasázeny.

 Číslo 12 – nápis : O poutníče! Postůj zde a uvažuj, co pro tebe trpěl Ježíš Tvůj. Postaven od Jana Šebesty v r. 1891.  Stál 115 zlatých, v roce 1919 byl povalen a v roce 1920 opraven. Znovu byl povalen v roce 1990 a v roce 1991 ho dal opravit Ing. Foretník František.

Číslo 13 – kříž v dědině u Popelkového (zastávka autobusu na Hodonín)
Nápis : Postůj zde a uvažuj člověče – pro hříchy tvé krev nevinná teče.

 Jak je patrné, každá tato památka má svou historii, svůj příběh. Některé kříže jsou opravované, mají své stálé opatrovníky, jiné jsou ve špatném stavu (asi nejhorší je stav kříže na kopečku ke Kloboukám- č. 4), na některých už dnes nelze přečíst původní nápis. Přistupujme k nim tedy s patřičnou úctou a buďme vděčni všem, kteří se i v dnešní době zajímají o jejich stav a osud a věnují čas jejich údržbě.

Straková Anna